Naděje sněhové víly skomírá poslední
Naděje sněhové víly skomírá poslední
Vánoce se pomalu přiblížily a zanedlouho je tu Štědrý večer. Dlouhá noc, která má moc splnit přání. Jen nesmíme ztrácet naději. O tom ví své i Apolenka. V knize od Daniely Krolupperové – Sněhová víla – vánoční pohádka se budou dít zázraky díky síle víry. Tato dětská pohádková kniha mě chytla za srdce a autorčin milý příběh ve mně „něco“ zanechal. Měli bychom věřit svým snům a něco pro ně učinit, aby se staly naší součástí, součástí našeho života. Nyní si pojďme povyprávět vánoční pohádku o sněhové víle Apolence. Kniha vyšla – stejně jako další řada autorčiných knih – v nakladatelství Portál.
Přišla zima a s ní se na velkých bílých vločkách snesla na střechu kostela sněhová víla Apolenka. Když hodně mrzne, sněhová víla může létat. Proto není divu, že Apolenka miluje mráz. Procházela a poletovala ulicemi, aby kontrolovala sníh, závěje, sledovala barvu sněhu i leštila rampouchy. Inu dělala svoji práci „srdcem“. Jen lidé občas zapomněli odklidit sníh či posypat chodník. Těm zůstávala Apolenka neviditelná.
Zima byla taková, jaká má být. Sněhová víla překypovala radostí. Tedy do chvíle, kdy se prsty dotkla sněhu. Najednou v nich ucítila bolest. Takovou, jakou ještě nikdy nezažila. Prsty jí začaly pálit a červenat. A pak se přidaly i nohy. Proč se celá chvěje? Co se to s ní děje? Je to nějaká nemoc? Byla jí zima jako lidem nebo zvířátkům.
Apolenka pochopila, že je zle. V mrazu by nyní totiž umrzla a v teple by roztála. To je ale prekérní situace. Kdyby jen tušila, že ji zlý čert začaroval zákeřným kouzlem, které bohužel fungovalo.
Ještěže v lese pod skalami žije zimní mudrc – výr Vladimír. Ve svém životě toho už hodně zažil. Sáhl po moudré knize, a pak našel odpověď i na tuto nelehkou situaci. „Tvojí nadějí,“ řekl víle, „je petrklíč. Jen ten tě může zachránit. Na vílu padl v ten okamžik velký smutek. Vždyť šlo o kytičku, která po zimě odemyká jaro. Jak jen může teď v zimě někde najít. Ale výr ji dodal naději, která skomírá poslední, třeba někdo z lidí tuto květinu doma pěstuji za oknem. Víla poděkovala a vydala se na svoji pouť za záchranou vlastního života.
Poznává kostelního skřítka, který moc dobře ví, že přicházejí Vánoce a všechno dobře dopadne. „Jenom se nevzdávej naděje,“ konstatoval skřítek.
„Pak se nad zem sneslo kouzlo a přišel Ježíšek. Hodným lidem přinesl spoustu dárků. Všichni se radovali.“
Jak to dopadne s Apolenkou, se nechte překvapit v knize. A nikdy nezapomínejte, že i „člověk s velkým srdcem dokáže uvidět nevídané. Třeba vílu. Anebo dobrého člověka.“ Naopak, když člověk nevidí vílu, neznamená to, že víla neexistuje a ona nevidí jeho.
Apolence se v knize střídá naděje s beznadějí. Jako na houpačce. Uvnitř však pořád plane plamínek naděje. Jakási víra, která by nás neměla opouštět ani ve chvílích beznaděje. Kniha, která děti povzbudí, ukáže jim, že naděje skomírá poslední. Autorce se kniha povedla a my ji vřele doporučujeme nejen jako vánoční čtení. Určitě s dcerou sáhneme i po dalších knihách dětské spisovatelky, Daniely Krolupperové. Ještě jednou děkujeme autorce za krásný příběh a nakladatelství Portál za vydání knihy.
Knihu Sněhová víla – vánoční pohádka si můžete zakoupit na https://obchod.portal.cz/detska-literatura/snehova-vila/.
Jitka Ježková