Skácelovu knihu Kam odešly laně doprovází ilustrace Josefa Čapka
Skácelovu knihu Kam odešly laně doprovází ilustrace Josefa Čapka
Začátkem února (přesněji tedy 7.2.) uplynulo již 98 let od narození jednoho z našich nejvýznamnějších básníků Jana Skácela. Nakladatelství Dcera Sestry vydala Skácelovi knihu pro děti – Kam odešly laně (1985), kterou ilustroval další náš velikán malíř, grafik, spisovatel i žurnalista Josef Čapek. O úvodní slovo se postaral Radek Malý, český básník, literární vědec, překladatel, vysokoškolský pedagog, autor knih pro děti. Knížka básniček, která by neměla chybět v žádné knihovně.
Jak Skácel (1922-1989) patří k největším českým poválečným básníkům. Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně, pracoval jako redaktor Rovnosti, byl šéfredaktorem Hosta do domu, pracoval i v rozhlase. Slovácký venkov, odkud pochází (Vnorovy u Strážnice), se často objevuje v jeho poezii. Dokázal poukázat na to nejpodstatnější v úplně obyčejných věcech. Nechává čtenáře také zamyslet se nad jeho textem, zůstává v něm trocha tajemství.
Pro děti píše Skácel verše, v nichž jim chce ukázat ty nejkrásnější nebo lépe řečeno ty nejdůležitější hodnoty života (Uspávanky, Kam odešly laně, Proč ten ptáček z větve nespadne).
Kniha Kam odešly laně je Skácelova sbírka o patnácti básničkách určená nejen pro dětské publikum. V básních se vypráví o Modré dědině, o tom, co má slunce v létě na práci, o rybníku, jak se staví plot, co se odehrálo pod jabloní nebo první sníh a mnohé další.
Samotná báseň Kam odešly laně vypráví o prázdné stráni, kde jsou klubíčka stromů, kde se včera pásly laně. Ovšem dnes si v tomto opuštěném kraji hrají děti na schovávanou. Básník pokládá otázku, kam odešly laně? „Daleko, blízko, nebo tam, kde na palouku v zeleni čekají bílí jeleni?“ Hned v páté a rovněž poslední sloce nacházíme odpověď na tak prostou otázku: „dál se pasou na druhé straně obrázku.“
Skácel byl opravdu originální básník, který měl úctu k životu, k lidskému bytí. Jeho lyrické verše se krásně rýmují, jsou plné života, ale nebojí se i vážného tématu, jako je smrt, například v básni Pod jabloní, kde mluví o ptáčkovi, který má na zahradě pod jabloní hrobeček… „Měl hlas jako stříbro, tolik zpíval, až znavil se a oněměl.“
Krásná je rovněž báseň Sladký sen. Dětem se někdy zdává, že svět je sladký z čokolády. Ovšem kdyby tomu tak bylo, lidé by ho dávno snědli. Některé básně (viz ukázka z knihy) mi přijde, že možná některý čtenář nepochopí.
Ukázka z knihy
HÁDANKA
Jak rozeznáme otakárka
od modré chrpy v obilí?
Motýl je kvítí, které lítá,
když nelítají motýli.
Zajímavost – jako taková pozoruhodnost mi přišel jeden citát, který napsal Jan Skácel o Janu Karafiátovi v předmluvě k Broučkům v roce 1967, a to: „On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je.“
Jitka Ježková