Ach, Čechy krásné... - František Hrubín
Ach, Čechy krásné…
František Hrubín
Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
Obraze rámu prastarého,
kolikrát vytrhli tě z něho,
že odprýskaly barvy tvé
až po tmu hrobů. A v den slavný
znovu pro zraky žárlivé
napjal tě rámař starodávný.
Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
Zdem země, mlč! Tvé zpustošení
noc vápnem luny zabílí
a slunce rounem z obilí
přikryje marné plahočení,
napojí blesky svitem kos.
Šlápotám vlčím nad hlavami
přít nebudou se o letos,
jak my se přeme tady venku.
Oni tak blízko u praménků
tvých studnic, z nichž se bojíš pít,
se mezi sebou umlouvají,
jak přetržené nastavit,
a zadrhnuté rozplétají.
Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
Opánku tvrdě uchozený,
v úvozu nebes pohozený,
ty nejsi ztracen poprvé.
Kolikrát vlast, když tma ji štvala,
řeménky řek si rozvázala
a bosa šlápla do krve!
(ze sbírky Jobova noc)
BAUER, Alois: Čeština na dlani (přehled světové a české literatury/ český jazyk). Olomouc: Rubico, 2000. ISBN 80-85839-56-3.
