Kráska a Zvíře - František Hrubín
Kráska a Zvíře
František Hrubín
Kráska Byl jste na mne vždycky hodný.
Zvíře Změnil jsem se hodně, co jste tady. A snad bych se byl změnil ještě víc. (Chvíli mlčí) Žena, každá žena má moc učinit krásným a milým toho, koho miluje. Zdálo se mi, když jsme spolu za těch dlouhých večerů rozmlouvali, že jste mi nakloněna.
Kráska Těšila jsem se na vás pokaždé.
Zvíře Ale pohled na mou tvář, smím-li vůbec nazvat tu hroznou věc tváří, z vás vyrazil ten cit naráz. (Rychle se k ní obrátí)
Kráska (ustupuje, zakrývá si oči) Ne! Ne!
Zvíře Děsíte se mě dál. (Chvíli ticho) Jste volná, Krásko.
Kráska (tiše) Jak tomu mám rozumět?
Zvíře Můžete se vrátit k otci. Nebudu vás zdržovat. Až se zase octnete mezi lidmi, co jsou obdařeni příjemným zevnějškem, zapomenete brzo na hrůzu, které jste dnes vystavena – tváří v tvář obludnému zvířeti. (Vyndá ze záňadří prsten) Vezměte si tenhle prsten. (Podává ho Krásce, ta jej od něho chvějící se rukou bere) Když jím otočíte na prstu kamenem dolů, probudíte se doma. Sbohem, Krásko (Obrátí se a odchází)
Kráska (za ním udělá krok) Počkejte! A co když zůstanu?
(Zvíře zvedne ruce, pokrčí rameny a odejde)
…
2 Růžová zahrada ve světle úplňku. (Kráska pobíhá mezi růžemi. Volá)
Kráska Pane, kde jste? Nemučte mě! Ozvěte se! (Najednou se jí zlomí hlas) Miláčku můj! (Vhrne se na ležící tělo zvířete. Objímá ho) Probuď se, miláčku! Já jsem tady… já, tvoje Kráska! Nevadí mi, jak vypadáš! Mám tě ráda… (Líbá ho. Najednou uskočí a vstane. Místo hlavy netvora vidí tvář krásného muže) Bože, to nejste vy!
Zvíře (vstane) Jsem to já, Krásko“ Zvíře je mrtvé. (Kráska zamhouří oči)
Zvíře Já žiju… a budu žít pro vás.
Kráska (se zamhouřenýma očima Ano je to váš hlas.
Zvíře Dál se mě děsíte?
Kráska (otevře oči) Jste krásný! (Sáhne mu n tvář)
Zvíře (jako by teprve teď pochopil, sáhne si oběma rukama na tvář, jako by prsty modeloval svou podobu. Po chvíli řekne) Tvá láska udělala ten zázrak!
Kráska (ho vezme kolem krku) Ano, jsi to ty! Vidím svou lásku ve tvé tváři jako v zrcadle.
3 Palác se zalije měsíčním světlem, tanečníci a tanečnice tančí za doprovodu starodávných nástrojů, hudebníci sedí porůznu na terase.
4 Do růžové zahrady přichází kupec v krásných šatech. Opodál stojí Zvíře a Kráska, objímají se.
Kupec Co se mi to zase zdá, Krásko?
Kráska To není sen, tatínku. (Rozhlíží se) Kde jsou sestry?
Kupec Manželé si je zase odvedli.
Kráska Chudinky!
Kupec Mají, co chtěly.
5 Kráska a Zvíře se drží kolem pasu a odcházejí do hlubin parku.
Hlas neviditelného zpěváka
(je provází):
Bělostný měsíc
svůj bledý jas
rozlévá v lesích,
je slyšet hlas,
jak listím padá,
O, měj mě ráda!
Nesmírné, něžné
utišení
s oblohy hvězdné
jako mžení
měsíčné, bílé…
Jak vzácná chvíle!
Bělostný měsíc
svůj bledý jas
rozlévá v lesích,
je slyšet hlas,
jak listím padá.
Ó, měj mě ráda…
HRUBÍN, František: Kráska a Zvíře. Praha: Albatros, 1972. P 34376/72.