Na kraji přírody (Krásná po chudobě) - František Hrubín
Na kraji přírody (Krásná po chudobě)
František Hrubín
Vy lesy zelené, jen neuduste
tolik hnízd spadlých do listí,
nabírejte z oblohy ještě husté,
než nebesa se pročistí.
Na křídlech strání opeřených letí
řeka a hadí zvědové
jak studený květ začnou rozvíjeti
svá těla v lázni kovové.
Medová ústa dýchnou z pampelišek.
Stůjte, oblaka pomalá:
Vítr se zchvěl u kormidla výšek,
nebesa zakolísala.
Na kraji přírody zas člověk stane,
po bok mu skály usednou –
ó hřivny podzimu, dnes vykopané,
kdo rozmnoží vás najednou?
Nabírejte z oblohy ještě husté,
než nebesa se pročistí,
vy časy neprozřetelné, a zkuste
šťastnější dny nám uhnísti!
HRUBÍN, František: Na kraji přírody (Krásná po chudobě) In: Zpíváno z dálky. Praha: Československý spisovatel, 1967. P 10464/67.