Velké kouzlo - Elizabeth Gilbertová
Velké kouzlo
Elizabeth Gilbertová
„Hlavně buďte připravení. Mějte oči otevřené. Naslouchejte. Nehte se vést zvědavostí. Ptejte se. Čmuchejte. Zůstaňte otevření. Věřte v zázračnou pravdu, že nové a úžasné nápady hledají lidské spolupracovníky každý den. Cválají k nám nápady všeho druhu, neustále mezi námi procházejí a neustále se snaží nás zaujmout. Dejte jim najevo, že jste volní. A pro lásku boží, snažte se nepropásnout ten další.
(GILBERTOVÁ, Elizabeth: Velké kouzlo. Jota, 2016. 49 str. ISBN 978-80-7462-931-0)
„To úsilí za to stojí, protože když to nakonec vyjde, zažijete nadpozemskou radost nejvyššího řádu. Přesně tak totiž chutná oddaný tvůrčí život. Snažíte se a snažíte a nic nevychází. Ale vy se snažíte dál, dál hledáte, a pak jednou, v té nejméně očekávané chvíli to najednou přijde. Uspějete. Zčistajasna do sebe všechno zapadne. Tvořit umění se občas může zdát jako vést seanci nebo jako vábit při nočním lovu divokou zvěř. Vaše počínání vypadá beznadějně a snad i hloupě, ale pak uslyšíte dusot kopyt a před vámi se na mýtině zjeví nádherné zvíře, které vás hledá stejně naléhavě, jako vy hledáte je.
Nezbývá tedy než to dál zkoušet. Neustále volat do temného lesa a vábit svoje Velké kouzlo. Hledat neúnavně a věrně, slepě doufat, že jednou zažijete ten božský střet kreativního splynutí – buď poprvé, nebo ještě jednou.
Protože když do sebe vše zapadne, je to úžasné. Když do sebe vše zapadne, nezbývá nám nic než se vděčně poklonit, jako by vám byla udělena audience s božstvem. Protože vám udělena byla.“
(GILBERTOVÁ, Elizabeth: Velké kouzlo. Jota, 2016. 164-165 str. ISBN 978-80-7462-931-0)
V takových chvílích vždycky můžu zase uvést svůj život do rovnováhy tím, že se obrátím ke své duši a zeptám se: „A co bys chtěla ty, má milá?“ Odpověď je vždy stejná: „Víc úžasu, prosím.“ Dokud se pohybuji tím správným směrem, směrem k úžasu, pak vím, že mi v mé duši bude vždycky dobře, a to je jediné místo, na kterém záleží. A protože je pro mě kreativita pořád tou nejefektivnější přístupovou cestou k úžasu, volím ji. Vytěsním veškerý vnější (a vnitřní) šum a rušivé vlivy a znovu a znovu se vracím domů ke kreativitě. Bez toho zdroje úžasu bych totiž byla dozajista ztracená. Bez něj bych navěky bloudila po světě ve stavu bezedné nespokojenosti – nic než jen vyjící duch uvězněný v těle tvořeném z pomalu se rozkládajícího masa. A já se obávám, že to není nic pro mě.
(GILBERTOVÁ, Elizabeth: Velké kouzlo. Jota, 2016. 208 str. ISBN 978-80-7462-931-0)