Veronika se rozhodla zemřít - Paulo Coelho
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
„Tento jed, dnes drahý a na trhu těžko dostupný, však nahradily účinnější vražedné prostředky – revolvery, bakterie a další. Dr. Igor, povahou romantik, nazval oním téměř zapomenutým jménem duševní chorobu, kterou se mu podařilo diagnostikovat a jejíž objev měl vbrzku ohromit celý svět.
Zvláštní je, že se nikdy nikdo nezmiňoval o Vitriolu jako o smrtelném jedu, přestože většina postižených lidí zná jeho chuť a proces intoxikace označuje za Hořkost ve větší nebo menší míře asi tak, jako téměř všichni v sobě nosíme bacil tuberkulózy. Tyto dvě choroby však zaútočí teprve tehdy, je-li organismus oslaben; v případě Hořkosti je půda pro vzplanutí nemoci připravena ve chvíli, kdy se projeví strach z tak zvané „reality“.
Někteří lidé v úsilí vytvořit si svět, kam by nemohla proniknout žádná hrozba zvenčí, příliš zesílí svou obranu proti vnějšku – proti cizím osobám, novým místům, odlišným zkušenostem – a nitro nechají nechráněné. Od té doby začne Hořkost působit nenapravitelné škody.
Hlavním cílem Hořkosti (Vitriolu, podle dr. Igora) je vůle. Lidé postižení touto chorobou si postupně přestávají cokoli přát a za několik let už nedokážou vyjít ze svého světa – protože obrovské rezervy energie promrhali na stavbu vysokých hradeb, aby realita byla taková, jakou ji chtějí mít.
Současně s tím, jak se vyhýbají vnějším střetům, omezují svůj vnitřní růst. Dál chodí do práce, dívají sena televizi, stěžují si na dopravu a mají děti, ale to všechno probíhá samovolně a bez nějakých silných vnitřních emocí – protože koneckonců vše je „pod kontrolou.“
Velkým problémem otravy Hořkostí je, že také vášně – nenávist, láska, zoufalství, nadšení, zvědavost – se přestávají projevovat. Po nějaké době už zahořklá osoba vůbec po ničem netouží. Nechce se jí ani žít, ani umřít, v tom je ten problém.“
COELHO, Paulo: Veronika se rozhodla zemřít. Praha: Argo, 2000. ISBN 80-7203-270-4.